Upřímně. Fakt nevím, co se mi to ta karma snaží naznačit, ale poslední dva dny mi dává celkem zabrat. Začalo to včera, když jsem přišla z práce domů. Otevřu dveře. Odemčeno. Doma nikdo. První věc, která mě praští do očí, je peří. V chodbě. Na schodech. V obýváku. Všude. A když říkám všude, myslím opravdu všude. V koupelně, kuchyni, pokoji pro hosty. Říkám si, co se to tady k**** stalo?

V pokoji pro hosty vidím pachatele. Tak teď už stačí jen najít oběť. Náš kocourek Charlie má všechno na háku. Takže se ani nesnaží naznačit mi, kde toho malýho chudáčka dorazil. Zkontrolovala jsem každej kout a nic. Jakoby se vypařil.

Jdu si teda vařit oběd, když v tom slyším odněkud pískání. Trvá mi dalších 5 minut zjistit, odkud ten zvuk přichází. Pták, na smrt vyděšenej, trucuje na parapetu okna, který je vysoko nad schodištěm. A z druhého okna na něj číhá Charlie.

Plán byl jasný!

  1. Zpacifikovat kocoura
  2. Zachránit ptáka
  3. A konečně se najíst!

Jenomže je to výška, žebřík nemáme a pták asi v tom šoku zapomněl, na co má křídla. Nakonec jsem ho sundala po půl hodině mopem. Já myslím, že bych si za tuhle akci zasloužila medaili, ale moje karma si to očividně nemyslí a tak mě čekalo nekonečný vysávání celý týhle spouště.

Když jsem měla konečně hotovo, potřebovala jsem si vyřídit nějaký to papírování. Zaplatit účty, dobít kartu na autobus. Vždyť to znáte. Tak nejen, že mi banka už podruhé během 14 dní zablokovala 60 dolarů na zélandském účtu, které mi na MHD kartu  nedorazily, ale aby toho nebylo málo, nešly mi zaplatit ani faktury z českého účtu, protože mi pro změnu nešla potvrdit platba kódem z SMSky. Ve všech případech mi kód přišel pokaždý až po 3 – 4 hodinách. Hmm, díky!

Šla jsem spát celkem vytočená, ale každý má někdy den na hovno.

Tak si ráno vstanu v dobrý náladičce. Mám spoustu času na to, udělat si snídani, nachystat si něco dobrýho do práce, zkusit znovu ty účty.  Jenomže …

Já asi fakt musela udělat něco hodně zlýho.

A tak mi Charlie usnul v pokoji, pak se mu nechtělo vstávat, byl protivnej a zdržoval. Faktury mi pořád nešly zaplatit a když jsem to teda vzdala a vyrazila do práce, zjistila jsem, že mě nějakej expert zamčel v domě! Abyste pochopili. Máme v domě dvojitej zámek. Všichni ale používají jen jeden a já od toho druhého nemám klíč!!!

Takže zatímco tu máme profíka, kterej nezamyká vůbec, tak tu máme taky mistra, co zase zamyká až příliš, vypíná každý den všechny zásuvky, plyn atd. Ale o mých spolubydlících třeba někdy jindy.

Nabízí se mi teda možnost vylézt ven oknem, nechat odemčený dveře do zahrady nebo najít klíč od zadních dveří. Volím poslední variantu, i tak si ale musím dát na zastávku pořádnej sprint a víte, jak já nesnáším běhání.

Navíc mi na MHD kartu nejen že nedorazilo těch 60 dolarů (s čímž jsem počítala), ale nedorazily mi tam ani další dvě platby po 20 dolarech, které byly schválené. Díky karmo! Fakt, díky!

A taky díky, že si mi nakonec celýho tohodle divadýlka nechala v práci krásnej vzkaz!